8. Internationales Tatra-Treffen In Görlitz/Reichenbach

5.7. - 7.7.2002

 


Kterýkoliv z těchto obrázků vám můžu poslat majlem. Kvalita až do rozlišení 1280x960x24bpp, velikost jednoho souboru cca 500 - 700 KB.


 

    Na tento sraz jsem se vypravil v pátek navečer. Plán byl dostat se co nejblíže hranice, přespat v motelu a dostavit se až v sobotu, tedy na závod a zbylý program. Menší problém byl, že jsme se zpozdili a nestihli začátek závodu v 9:00. Bylo vlastně dosti nejasné, ve kterém z uvedených měst celý sraz je, ale naším cílem byl Reichenbach. Protože jsme věděli, že máme zpoždění, tak jsme zavolali na recepci hotelu (mimochodem jediný telefonní kontakt na informační stránce Tatra - Register!!!) s naivní představou, že nám někdo poradí, kam zajet atd. Velmi inteligentní slečna recepční nám sdělila, že o ničem nic neví, ale že u nich jsou ubytovaní nějací lidé s Tatrovkama (asi 40 vozů), což nás fakt dorazilo. Byl to takový předposlední hřebík do zad. Ten poslední byl, že nás poslala do Görlitzu, kde prý budou (nebyli)! Trochu neobvyklá neinformovanost u Němců, ale budiž. V Görlitzu samozřejmě ani jedna cedulka o nějakém srazu ani nic jiného. Znovu jsme zavolali již zmíněnou recepci, nyní nám slečna poradila, ať si pustíme rádio, že v něm o srazu mluví;-). Když jsme požádali o telefonní kontakt na pořadatele, tak jsme taky nepochodili. Prý to je osobní informace. Prostě super. Vydali jsme se tedy najít Polizei, kteří nám snad poradí. Ti přece něco musí vědět ne? Samozřejmě, že nevěděli nic. Jeden z nich však četl v novinách, že v 15:00 je sraz v místním pivovaru, což nás zachránilo. Sjeli jsme tam pro info. První člověk, kterého jsme potkali, tedy vrátný, asi po dvou telefonech oznámil, že ve 12:00 je oběd v Eibau, kde jsme KONEČNĚ po třech hodinách snahy objevili kolonu. Musím poznamenat, že od této chvíle to už bylo hodně v klidu.

    Zmerčili jsme organizátora, zacvakli startovné a stali se právoplatnými členy Tatra-Treffen:-). Namontovali cedulky na SPZky a dali se občihnout, co za Tatry jsou v prostou. Vše (tedy ne úplně vše) jsem nafotil, takže viz foto. Nejgeniálnější a nejkrásnější Tatra je ta modrá 603/2. Takovou mít, tak si pískám. Druhá zajímavost na ni byla majitelka, tedy žena za volantem Tatry. To jsem musel zdokumentovat foťákem. Přijel i Tatra Service Van, jenž má nový domov v Británii. Hromada T603, T613, nějaké T57, T87, T97, T600 atd. Vyvěsil jsem si na Tatru informace o mé Scioneri. Původ atd. Hned přiběhl jeden nejmenovaný pan R., který mne označil za podvodníka s klasickou trojkou a že žádná Scioneri neexistovala. No nevadí. Paní ředitelka Technického Muzea Tatra a pár jejích zaměstnanců včetně servisu Tatra Doprava na to mají opačný názor, ale vy to pane R., musíte přece vědět. Vždyť jste pracoval 35 let v Tatře že?

    Co se týče chuti, musím pochválit oběd. Vepřové plátky na houbách se zelím a knedlíkem. Asi německá obdoba knedla zela. Chuť hub byla velmi výrazná a pozitivní. Zato tři knedlíky působily u průměrného čehůna směšně. Nic naplat. V propozicích psali oběd a velká věčeře. Doufali jsme tedy v večeři. Stejně, s plným břichem by se nám špatně řídilo.

    Fajn bylo, že jsem během oběda prodal 4 Tatra trička:-) a to rovnou Service Vanovi. Chlapík byl v pohodě, dokonce mi pomohl vydolovat střešním oknem zabouchnuté klíčky v Tatrulce. Nejdříve jsme na ni nahnali jeho syna. Ten by se v klidu mohl jmenovat Dlouhé Bidlo, ale neuspěl. Pomohl až gumicug, nalezený v kufru.

    Po obědě pokračoval závod. Nedělal jsem si velké naděje na úspěch, jelikož jsme začali v půlce. Ale neva, přece nejde o to vyhrát, ale zúčastnit se že? Začalo se ukázkou zručnosti. Museli jste nacouvat ke kamennému pilíři a to přesně 100 cm od něj. Já měl 91 cm:-).

    Oproti Bojnické rallye, byl itinerář této až moc podrobný. Asi nešlo minout. Jeli jsme v klidu, ale párkrát jsme zaváhali. Bylo fakt blbé, když jsem dvakrát předjel kolonu 2xT57, T97 a T600. Potřetí jsem na to neměl nervy. Holt ta němčina. Moc mi nejde. Při dojezdu do pivovaru Landskron následovalo zastavení levým kolem mezi dvěma deskama s co nejmenším rozdílem vzdáleností mezi levou, kolem a pravou deskou. Hm, měl jsem chybu 8 cm. Pak vyskočit z auta a zjistit objem benzínu v připraveném kanystru. Typl jsem 7, bylo 5 litrů:-(. Pivovárek byl dosti zajímavý, ale pouze zvenčí. Dovnitř jsme vpuštěni nebyli. Taky dobře, asi bych neodjel po vlastních kolech:-). Pak už se nic velkého nedělo. Klasické drbání o Tatrách a očumování motorů, interiérů atd. 3 hodiny pauza a odjezd na hotel. Počasí super, ale nakonec jsme zmokli. Fajn bylo, že jen 50 m od hotelu:-)). Na parkovišti se sjely všechny Tatry. Zbývaly dvě hodiny do večeře, takže konverzace vesele pokračovala. Našlo se pár nových známých a jsem rád, že moje vizitky dokázaly zaujmout:-).

    Další kapitolou byla večeře. To se musí rozepsat. Měla několik chodů. mezi kterými se vyhlašovaly výsledky a trvala asi dvě hodiny. První chod, tedy předkrm, byl salát z kuřecího masa s broskvemi a marcipánem. Moc dobrá věc, ke které se podávalo opečené pečivo. Nemohl jsem neobjednat si německé pivko, tak jsem jedno spolknul. Přišlo mi nějaké silné. To asi z toho horka:-). Na řadě byla rajská polévka se šlehačkou. Taky pohodová věc. Při rozdávání diplomů a upomínkových plaket najednou slyším vyvolat Tatra team "Cwak", čímž se mi zatajil dech. Nějak jsem nepočítal, že ceny jsou pro každého. Později jsem zjistil, že jsem se umístil na krásném předposledním místě hned před bráchou, který byl poslední:-). Mohli alespoň říct, že jsme jeli jenom půlku závodu:-(. Hlavní chod bylo vepřové maso ozdobené sekanou s kroketama. Nakonec dezert. Celá akce končila burzou triček, šál, plaket, knih, prospektů a jiných věcí ohledně Tater. Co si kdo přines.

    Nemělo smysl se zdržovat do neděle, každý pak jel domů. Rozloučili jsme se a valili dom. Na hranicích zase pochvalné poznámky ohledně Tatrovek a spousta otázek. Musím říct, že celou cestu dom jsem jel jako prase a jsem rád, že má v sobě T613, tedy limuzína jak se patří, i sportovního ducha. Nemluvím o motoru, ale o podvozku. Takovou jízdu jsem si už dlouho neužil. Škoda jenom, že mi nejde počítadlo kilometrů, abych určil spotřebu. Ale koho to zajímá že;~)?

 

 

Před odjezdem...
Tatra sendvič:-)

2x T613 a mezi nimi Trabi

U pivovaru. Vrátný je borec, správně nás nasměroval!
Nějaká podivná věc, asi přistávací dráha pro vetřelce, vedle pivovaru:-)

T75

Zase T75
Tatraplán
T97. Mooooc hezká.
...
T603 slonová kost....
...a zezadu...
...další prdelka, mimochodem nejhezčí zrenovovaná Tatra všech dob;-)...
...popředí s výstřihem...
...Tatra Service Van...
...TSV motor...
T 603 s její majitelkou:-).
...co to je za kola na této T603? Mnohem větší prolis na disku. Ještě hlubší než bubnové disky.
Ošklivka.
V pivovárku...
...i Ženy mají zájem o Tatry!!! :-)
...no comment...

pozn. to vzadu jsou stánky s pivem. Mají aji pivko s jablečnou šťávou:~/...

Křivý komín v Německu (jen na fotce).
...
...?...
...
T613-4 po renovaci:-)
T613-4 po renovaci:-)

 

Spánek před hotelem.
Mrkněte na ty laufy...
pohoda co? A ten zvuk!!!
Motor T97. Jak to funguje?
Konec.